Exkurze Praha 6. ročník

Žákovské hlášení doma z exkurze

„Tak co, jaká byla exkurze?“ ptá se maminka. „Hej, cool. Takovej vlak si ještě neviděla. Každý měl sedadlo jako křeslo. Všichni měli před sebou v sedadle zabudovaný tablet s internetem. Tam sis mohla pustit film nebo písničky, pařit nějaký tuctový gamesy nebo surfovat po netu. Všichni jsme dostali vodu a zájemci i sluchátka. Dokonce jsme si tam mohli dobít telefon. A na zpáteční cestě jsme si i objednávali něco k zakousnutí, a to za slušný ceny. Taťka by si určitě dal plzeňský za pětadvacet!“

„No dobře a něco jiného se ti líbilo?“ zkusila to máma znovu. „Tak hotel byl taky slušnej. Byla tam wifi a dostali jsme ručník, mydýlko a malinkatej sprcháč na jedno použití a ke snídani jsme si mohli vybrat, co jsme chtěli.“

„Tak když už jsi u toho jídla, kde jste byli na jídle a co sis dal?“ upřesnila svoji otázku máma. „Tak oběd a sváča u „meka“ a kdo chtěl večeři, tak v „káefcéčku“. Tam sis chodila do bezednýho kelímku kolikrát jsi chtěla a kluci to nakonec rozlili po celým stole. A druhý den jsme si dali jídlo v restauraci v ZOO.“

„A jaká další místa jste navštívili, když už to byla ta exkurze?“ nedala se máma odradit. „Jo, nó, to jsme byli v nějakým muzeu, kde byl mamut, kostra nějaký ryby a svítící šutry. Paní učitelka řekla, že kdo se vyfotí s nějakou věcí, dostane jedničku. No, tu sem nenašel, ale prý to byla první věc, co jsme tam při prohlídce potkali. Ještě jsme vylezli nahoru do věže a z ní viděli toho koně na náměstí. Ale zajímavější tam bylo, že když jsi nohama šoupala po zemi a dotkla ses zábradlí, tak tě to slušně koplo.
Pak jsme šli do toho parlamentu. Tam jsme procházeli přes kontrolu, jestli nemáme nějaký zbraně. Taky jsme museli všechny věci nechat v šatně.“ „A nějakého známého politika jste viděli?“ ptala se maminka zvědavě. „Jo, nějakou ženskou, s tou se i někdo fotil. Pak tam mluvil ten hlavní, ten no ten…“  „…premiér Fiala?“ hádala maminka. „Jo, ten. A někdo měl štěstí a viděl i toho Babiše, ale mluvit jsme ho neslyšeli, protože tam čekala další skupina, tak jsme museli jít.“

„A orloj jste viděli?“ zkouší máma. „Jo, taky, ale napřed jsme došli na Pražský hrad s tím velkým chrámem a pak šli kolem jakýsi Zlatý uličky, ale co je na ni zlatýho, fakt nevím. Pak po schodech dolů, kde hrála nějaká ženská na malou harfu nebo co. No a druhej den jsme byli jen v ZOO, kterou jsme si mohli projít, jak jsme chtěli.“

„A nějaká ostuda nebo malér?“ zkouší to máma. „Néé, nic, jenom někdo vypnul nejdelší jezdící schody v metru, ale jinak v poho.“

„Takže se ti tam líbilo.“ shrnula to máma.